Dungeon Master 2: Skullkeep

Recenze hry

Milý deníčku, opět se mi dostává do rukou HRA. Ano, v dávných dobách jsem ji sice dohrál, ale i po tolika letech ve mě budí úctu a strach. Ještě dnes si pamatuji jak jsem nevěděl, který ze světu je realita. Jestli nehraji hru, jejíž cíl je jaksi neurčitý, něco co se jmenuje žavot, život či co, nebo jestli si hraji na šéfa party válečníků. I nyní se soíše přikláním k tomu, že hra život je příliš složitá, aby to byla skutečnost - jsem tedy válečník...

1. den
Dnes jsem se spřátelil s pár lidma, tři z nich že půjdou se mnou prozkoumat hrad Skullkeep. Nebude to asi žádná sranda. Každopádně tu pořád prší, asi globální oteplení či co.

2. den
Hmm, tak jsme vyrazili do hlubin. Jdu vzadu jako kouzelník, po levé straně mi jde další mág a cestu klestí dva bojovnící. Nevím jestli jsem vybral dobře, uvidíme...

3. den
Připadá mi že jsme už pozabíjeli snad všechno co chodí, líta a plazí se ale pořád to nestačí...

4. den
Další návštěva u obchodníka. Jeden bojovník (nebudu uveřejňovat jméno) dostal úžasný nápad obchodníka ošidit. Výsledek je více než žalostný. Zde platí opravdu pravidlo s poctivostí nejdál dojdeš.

5. - 10. den
pořád putujeme dál a dál, tohle bludiště se nám stane asi konečnou stanicí. Dnešní útok pomocníků Chaosu jsme ustáli jen tak tak...

11. den
Došli jsme na hřbitov. Zpočátku jsem doufal že si zde odpočineme a doplníme síly, ale bylo to pouze zbožné přání... Bojovníci nás skoro nesou zpět...

12. den
nevím proč ale odevšad lítají Chaosovy potvory, asi se bojí o svůj život - já ostatně také.

13. den
štastná 13? ha, jen zdání. dostali jsem se na mraky, ale moc jsme se neohřáli Nakonec byl ale Dragoth poražen. Sláva vítězum, čest poraženým

Po zabití všech a všeho na mě vyskočilo jakési menu a pak mě to koplo někam úplně jinam. Hmm tak to asi skutečně byla hra a ten život bude skutečnost. Zkoušel jsem jít po ulici a zabýt sekerou pár oblud a nikdo mi ani nepoděkoval...

Hru můžete projít spoustou způsobů, jako válečníci či jako kouzelníci. Já jsem spíše kouzelník takže se i dnes probouzím se slovy ZO EW NETA na rtech. Kouzel je ve hře opravdu požehnaně, od ryze útočných, těch je tuším pět po neviditelnost. Systém získávání zkušeností je jednoduchý, čím víc něco děláte, tím víc to umíte. Je to koneckonců logické. Po dungeonu nasbíráte hafo věcí, které můžete prodt obchodníkům a případně nakoupit něco jiného. S obchodníky je stejně celkem sranda. A jsou to spíše zloději než obchodníci, podívejte se na ty ceny! Ale hra není jen o válčení. Spousta logických problémů vás také trochu pozdrží. Další věcí jsou různá tlačítka a nášlapné panely. Potažmo díry a teleporty. Ke konci hry například musíte proběhnout mezi beranidly, které vás hodí o patro níž. prý to jde i bez zrychlovacího kouzla ale možná když při vás stojí vyšichni svatí. Nakonec musíte vybovovat finální souboj s Dragothem. Při použití spousty minionů a trojzubce se to dá přežít ve zdraví a popálenin...

Takže hodnocení? Kdo tuto hru nehrál, nemá na tomto světě co dělat a zřejmě propadne peklu, ale nakonec i v době vydání Andrew tvrdil, že očekával o něco víc. Myslím že plně spadá do kategorie druhého dílu, a osobně bych to ohodnotil o deset procent hůř než první díl, tedy 130%. Jediná věc co mě zklamala byla délka. Hra této kategorie a popularity by měla být přeci jen o něco delší...

Jinak můžu vřele doporučit kreslit si mapku, popřípadě si jí najít na netu. Všechno je pak jednodušší. Já jsem doma našel svojí starou, z dob dávno minulých... :)

Recenzoval Anonym – 1. duben 2014