Ultima VII: The Black Gate

Recenze hry

Od minulého povolání Avatara do Britannie uplynulo více jak 200 let. Nyní je hráč, Avatar, přemístěn z pohodlí vlastního domova Guardianem do tohoto světa aby započal nový věk, věk osvícení. Sedmý díl Ultimy začíná v menším městečku Trinsic, kde se stal kovář a jeho pomocník z rasy Gargoylů obětí brutální rituální vraždy. Při výstupu z portálu Avatar potká starého známého Iola, a vyšetřování spolu s vyjasněním celé situace může začít. Rituální vraždy jsou ale jen malým střípkem v mozaice protkané nově založenou organizací The Fellowship, v jehož vedení je druid Batlin, který do stále se rozrůstající organizace verbuje nové tváře a nohsledy. 

Příběh spolu s velkou mírou svobody je tím hlavním lákadlem proč dát Ultimě šanci. Další plus je také to, že souboje tvoří poměrně malou část hrací doby a hra je tak spíše zaměřena na dialogy a adventurní problémy. Dialogy se podařily nadmíru, ze začátku mě ale zaskočily často používané zastaralé výrazy jako "thou" místo "you" a podobné, leč není to tak výrazné, jak by se mohlo zdát. Když si na tyto dialogy zvyknete, tak je výslech různých osob (a vlastně i mluvící zvěře) ve městech či lesích největší zábavou jakou hra poskytuje. Rozlehlá mapa je naplněná osmičkou měst; farmy, kobky, jeskyně a další lokace nechybí a poskytují dostatek prostoru k průzkumu. Například na problém se zavřenými vraty, které nejdou vypáčit ani jinak otevřít, stačí ručně přivést kanón a střelný prach, či snad donést horninu blackrock, a za použití ukradené kouzelníkovy hole na vzácnou horninu poté sledovat zpovzdálí explozi. Možností je díky použitému enginu neomezeně, a interaktivita daleko přesahuje vše viděné, od Dark Sun po Arcanum. Zde tvůrci dalece předběhli dobu, a svět je opravdu interaktivní a využitelný.