Dizzy: Prince of the Yolkfolk

Recenze hry

Ehm ... Šlo vejce na vandr. Konec. I tak může Dizzy působit pro nezasvěcenců. Je to na první pohled těžké uvěřit, ale tato hra se stala kultovní a podílely na zpracování koncepce historický mainstream adventur. Dizzy o kterém je řeč vznikl v roce Páně 1986. Někdo v Codemasters zřejmě příliš dlouho vymýšlel hrdiny do nové hry, nebo mu hořel termín, nevím si vysvětlit, jak se totiž jinak mohla zrodit obskurní myšlenka oživit vejce, opatřit mu údy, obličej a klobouk a poslat ho zachraňovat svět. Dizzy si však z reality nic nedělal a jak roky ubíhaly, postupně vyšlo 15 (slovy patnáct) dobrodružství Indiana Vajíčka a na jediné fansite, kterou jsem kvůli zpřesnění informací navštívil, jsem našel 29 mutací, zda pokračování hry od fanoušků. Možná se z odstupem času zdá dětinské kutálejí se s vejcem po pohádkové zemi a pomáhat jejím obyvatelům, ale mnoho desítek tisíc lidí má na to opačný názor. Pojďme se podívat proč:

Technická stránka (Eggus Columbus): Dizzymu jednoznačně jen a jen pomohla. Na svou dobu precizní udělána grafika (milá, barevná, detailní), akurátní hudba, dobrá hratelnost a nastavená obtížnost ze všech stran podporují odpočinkovou, ale ne nudnou adventuru. Pamatuji si, že když jsem Dizzyho hrál (1990) na mém C64, byla to jedna z 2-3 her, které mě dokázali zakousnout a nepustit dokud jejich nedohrál. Dizzy patří k tzv. Jednorázovky to znamená, že si hru spustíte, máte několik životů, a když je utratíte, game over, nahrát znovu. Žádný SAVE, waypointy, help, nic. Hraj jako víš. Dizzy mě vlastně přivedl k hardcore gameniu ...

Příběh je jasný špatný čaroděj Zaks unesl vaši milou (-.-) a vy to musíte napravit. Samozřejmě by to nebyl certifikovaný zlý čaroděj, kdyby vedle toho jen tak na okraj neučinil alespoň malou mrzutost každému obyvateli Yolkfolku. To vám však hraje do karet, protože za napravení neplechy vám obyvatelé provedou službičku, či podaří předmět. Vedle adventúrovaní je ale Dizzy plošinovka. Mnohdy třeba cosi přeskočit a neskydnúť se (nepřijít o život), co vás udržuje i při triviálních úkolech neustále ve střehu.

Celá hra se dá sice (když už víte co kde je a na co) projít za 20 minut, na poprvé to ale určitě bude více hodin. V Dizzym byl ještě gamebuilding v plenkách, takže logické přemýšlení se dá nahradit vytrvalostí nebo metodou vše-na-všechno. Protože hra je však přece jen určená primárně pro mladší ročníky, mohou alespoň při zákys napravit pílí, co nevědí jinak. Celkově Dizzy vychází z porovnání s podobnými hrami výborně a to je konečný důvod, proč se vejce s kloboukem řadí po bok Guybrushe Threepwood, Indiana Jonese, Doralicy či Brandona. 

Recenzoval Anonym – 1. duben 2014